Jdi na obsah Jdi na menu
 


SUP = Alula a là Telink

27. 5. 2009

SUP = Alula a là Telink

(nebo jak se to vlastně jmenuje)

1. Díl – Jak to vlastně začalo.

Tak to zase dopadlo jako vždy. Náš skupinový hecíř Vlasta neměl co dělat a brouzdal po internetu. Když tu náhle shlédnul veselé video (http://www.bikeabout.net/ZExtra/Lavawing/Video/PopFlyCD.mov ) a pár fotek, na kterých se lidé, modelářům podobní, snažili soustavným vyhazováním uvést v let cosi. To cosi vypadalo jako ulomené křídlo z letadla, na které zoufalý pilot do středu nalepil směrovku.

Ten přístroj má několik názvů, od Alula, Raptor, Tsnake, Sal Az až po DIU. No, hecíř Vlasta usoudil, že tohle „éro“ musíme mít všichni a budeme pořádat závody. Prý je to sport ?!? No a protože ostatní kamarádi jsou na ptákoviny chytlaví (viz Orlí story), akce na sebe nenechala dlouho čekat.

Milan, při svých neoficiálních stycích s firmou Telink, utrousil pár poznámek o tom, že se tu pár poletovačů „Od brázdy“ na stará kolena zbláznilo do házedla. To netušil (nebo možná ano, ale nepřiznal), že pánové z Telinku něco podobného připravují. Nebudu to natahovat. Milan přijel do Kařízku, kde se konala akce místního modelářského klubu „Stíhači na start“, s posledním z řady prototypů stavebnice SUPa v igelitovém pytlíku. Chvíli jsme si dávali přednost, kdo ho postaví způsobem: „…pane račte, děkuji až po Vás …“ a díky nedůsledné obraně je to nyní na mě. Slovy řezníka ze Slavností sněženek: „Já vás varoval!“, vás varuji, to nedopadne dobře. Vyhrnuji si rukávy a jdu se podívat, co je v tom pytli.

Pokračování příště.

2. Díl – Co tu máme?

Po určitém otálení jsem se odhodlal rozbalit igelitový pytlík, který obsahoval vše potřebné ke stavbě, kromě překližkového házecího jazyka, který výroba nestačila připravit. Ale to je drobnost, řešitelná z vlastních zdrojů. V balení bylo i několik listů rodícího se návodu velikosti A4 s vyobrazením celkové sestavy létajícího aparátu včetně doporučeného těžiště, umístění serv v měřítku 1:1, tvaru směrovek v měřítku 1:1, vyznačení umístění uhlíkových výztuh, bowdenů a páček kormidel a umístění házecího jazyka na levém křídle v měřítku 1:1.

Ke stavebnici je dále samozřejmě nutno dodat 2 serva, přijímač a přijímačové baterie. V návodu zatím není doporučení potřebné elektroniky, a tak jsem ze šuplíku vytáhnul přijímač MZK Penta Profi (velikostí se přesně vejde do namalovaného výřezu na plánku a váží jen 5g), dvě serva Power HD‑1600A (i s konektorem 7g).

První problém se ukázal ve volbě přijímačových baterií. Tak malé, jak jsou znázorněny na plánku 1:1, nemám. Čtyřčlánek 600mAh NiCd, který vlastním, je velký ale asi i příliš těžký (89g). Při porovnání výřezu na plánku s mikrotužkami, tak soudím, že ani tyto nebudou ta správná cesta. Asi to bude chtít návštěvu GM Technika nebo vyzkoušet jeden článek Li-Pol. Mezitím Milan, po konzultaci s výrobním závodem hlásí, že tam asi přijde asi něco jako 4x 110mAh.

Co je tedy obsahem stavebnice: dvě poloviny křídla z EPP, dvě kormidla z modrého depronu, dvě desky EPP na vyříznutí směrovek, šest uhlíkových tyček průměru 1,5 mm, dva bowdeny s táhly ze struny 0,8 mm, která jsou již naohýbaná včetně V-ohybů na seřízení.Výčet dílů končí dvěma páčkami kormidel z černého plastu, na mé gusto s malou výslednou pákou.

Zde mám druhý problém. Na serva dávám radši blimpy (tj. variabilní koncovka táhel) pro jednodušší nastavení táhel. Navíc nevím, jak budou „natažená“ kormidla pro vodorovný let. Podle zkušeností z jiných samokřídel to nula asi nebude. Hádám tak 5 – 8 mm ve smyslu nataženo.

 

Řezat se budou směrovky podle plánku 1:1 a díry pro serva, přijímač a baterie. Rozhodnul jsem se pro řezání před vypalováním páječkou. Z vyříznutého dílu odříznu potřebnou tloušťku materiálu, který nalepím zpět vteřinovým lepidlem. To nemá z vlastní hlavy, to jsem četl někde v RC Revue.

V plánku není uvedeno, do jaké hmotnosti bych se měl vejít. Konkurenční stroje se prý pohybují něco kolem 160g. Tak mě zajímala výchozí hmotnost. Na obrázku dále je vidět, že když jsem díly naházel na váhu, tak ta ukázala 75 gramů.

No uvidíme! Jerryho od FreeAiru s podařilo dostat do 113g letové hmotnosti a to má elektromotor. Tady, vždyť se jedná o házedlo, by nějaká přiměřená hmotnost měla být, aby bylo co házet.

Pokračování příště.                                                       PeZet

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář